Teď už vím..

Teď už vím...

Teď už vím, jak zapadá slunce na San Franciscem.
Teď už vím, jak studená jsou jezera na Yukonu a jak mrazí příběhy Zlaté Horečky.
Už vím, jak vysoké jsou hory na Aljašce.
Teď už vím, jak hučí Niagára, a že to nemusí být vždy teskně.
Teď už vím jaké to je, změnit někomu život.
Teď už vím jaký to je pocit, inspirovat člověka vedle sebe a být si jista, že oni vědí, že jsem blázen.
Teď už vím, jak kulatý kus plastu dokáže dělat zázraky.
Jaké to je, když po 28 letech objevíte své poslání. A jaké to je cítít tíhu toho, že to možná nezvládnete.
Teď vím, jaké to je u toho nebýt, když ta malá duše začne chodit.
A té starší duši není dobře.
Teď už vím, jak to bolí být tak daleko od domova. A přitom se cítit doma kamkoliv přijdu.
Teď vím, jaké to je sdílet životní příběh s klukem v kavárně.
Teď vím, jak krátká může být chvíle z jednoho konce Světa na druhý.
Teď vím jaké to je se ve vteřině zamilovat pod pod aljašským nebem plným hvězd. A nutně se zase odmilovat.
Teď vím, jaké to je se smát tak, že se nemůžete nadechnout. A chcete aby tahle chvíle trvala navždy. To ale nejde. To už byste nikdy nedýchali.
A jaké to je se už prostě nebát.
Teď už vím jaké to je, když vás k sobě domů pozve cizinec a pečuje o vás jako o vlastní rodinu.
Jaké to je obejmout strom v divokém lese a vědět, že ví.
Teď už vím jaké to je potkat během jednoho týdne kluka, který vám vrátí víru v lásku. A nechat ho zase odejít.
Už vím jaké to je, když se ožení kluk, který měl být vaším mužem. A bere si ženu, která byla u toho proč se právě vaším mužem nestal. A přesto jim přát veškerou lásku a cítít, že ještě že to takhle dopadlo.
Už vím jaké to je nesouhlasit. A dát to najevo. A stát si za tím.
Teď už vím jaké to je bát se uprostřed města a běhat volně po lese mezi medvědy.
Už vím jaké to je, když nikdy neodpoví.
A jaké to je zůstat.
A jak chutnají divoké maliny a dýňové pivo.
Už vím jaké to je, když mi dojde, že mi nikdo nemůže ublížit, protože jen já jsem ta, která dává moc ostatním to udělat.
Už vím jaké to je dát bezdomovci na ulici svůj cupcake a podívat se mu do očí. A vědět, že ví.
Už vím jak se žije v Zemi za duhou.
Jaké to je, když se splní sen.
Teď už vím jak voní oceán na východě Kanady. Jak teskná mohou být osamělá rána.
A jaké to je ucítit pocit, že tohle stačí. Že už není potřeba nikomu nic dokazovat. Hlavně ne sobě.
Teď už vím, že Bůh miluje růžovou barvu, protože jinak by jí do západu slunce nedal tolik.
Už vím, že se stačí znovu nadechnout.
Teď už to vím.

N.