It`s a wrap..

Tak deti.. asi posledni hlaseni ze severu.. (alespon pro ted a z tak dalekeho severu...), ale znate me... zitra muze byt vse jinak :)

Pred hodinou jsem prisla, naposledy, z prace.. po dvou dnech inventury jsem obejmula vycpana zviratka v muzeu, pohladila losa po nose a zaklapla dvere do "gift shopu".. Je zabavny, ze nikdo nevi jestli pro me naporad, nebo jestli tu za 7 mesicu budu zase krepcit a vybalovat haldy zbozi z igelitu :) Necht vesmir rozhodne.. :)

Tak jak bychom tohle putovani do nitra moji vlastni duse zakoncili, parto? Nejake shrnuti je asi na miste..

Co jsem se naucila za 5 mesicu v kanadske divocine:

1. Pres veskery strach, je vzdy potreba poslouchat cestu sveho srdce.. vse ostatni se vyresi..
2. Venujme pozornost "nahodnym" setkanim a rozhovorum.. i ty nejkrasti vety a setkani mohou mit celozivotni vliv na zucastnene bytosti.. Proto budme otevereni..
3. Laska a radost staci. Jsou ciste a svobodne.. Neni to laska "k nekomu, necemu, kvuli nekomu, necemu, pro nekoho, pro neco" nebo radost "z neceho nebo nekoho".. Proste jen jsou. A jsou tu v nas neustale, staci jim otevrit srdce
4. Medvedi jsou prekrasni a divoci.. Prestoze vypadani jako Meda Pu, respektujte bezpecnou vzdalenost
5. Severni vitr je kruty, ale tak ocistny.. 
6. Jezera jsou studena a pruzracna
7. Lidi jsou v hloubi duse cisti.. jen jsou nekdy zraneni a nevedi co s tim.. tak si to neberme osobne.. radeji projevme soucit a respekt k jejich ceste. Ikdyz nemusi byt v souladu s cestou nasi..
8. Kazdeho, KAZDEHO, potesi kdyz se na nej usmejete a zeptate se jak se ma. Zeptejte se klidne 10x, treba se dozvite pravdu.. a kdyz ne, tak usmev staci.
9. Laska je cestou
10. Avokana nejsou vhodna pro krevni skupinu 0, ale ja je stejne miluju
11. Hory jsou magicke.. 
12. Neberme se vazne. Vaznost je asi nejvic ubijejici zivotni pohled, jaky jsem kdy zazila. Vaznost me muci! :D
13. Dodnes tu citim pribehy tisicu zen i muzu, kteri se rozhodli splnit si svuj sen cestou na Klondike.. I ja si plnim svuj.. a dekuji, ze ho se mnou sdilite..
14. Svoboda existuje
15. Deti nas uci
16. Deniky se plni
17. Pribehy se ziji
18. Slzy jsou dobry
19. Lidi tak statecni
20. Obruce svitici
21. Drama skoncilo. Jednou prijde den, kdy to vsichni pochopime.

Uz neni potreba hrat hry. Uz to ani nejde. Zijme pravdu. Vsechno, VSECHNO, jde vyresit, pokud jsme naprosto pravdivy a nic neskryvame. Lez a neuplne informace nas matou a ztracime se.. Pravda je o tolik snazsi.. 

Tak to by byl asi muj nejdulezitejsi poznatek z cest po raji (krome tech avokad teda..)

Hry uz nefungujou. Pravda vitezi. Laska vitezi.

Pokud nas neco trapi, nebo jsme ve vztahu, ktery nas nenaplnuje... KONEJME!! :D Neni cas se trapit.. je cas zit..

A doktorka Zorka Horka, vase oblibena psychoterapeutka, se pro dnesek louci... :D :D

Ted mam pred sebou posledni tri dny volna.. baleni, prani, mozna posledni vylet do Skagway, psani, obrucovani.. a v utery me Olgasek zaveze na letiste a huraaa do San Francisca, kde (rikala jsem, ze zazraky se deji) mam uz sehnany odvoz z letiste, prespani a ranni odvoz na hula kemp. A pak uz tyden, ktery vim, ze mi zmeni zivot.. :) 

Necht jsme vsichni stastni.. 

Cte to vubec nekdo? :D 

Miluji nas, 

nany

Tak teda jo..

Tak jooo... tak si pojdme konecne priznat, ze je OPRAVDU konec sezony.. :)

Nekdo se uz nemuze dockat, nekdo porad jeste nevi, nekdo se raduje, nekdo je zmaten... A ja jsem tak od vseho kousek.. Nejak se mi nechce porad verit, ze je to tady :) Ale vzhledem k tomu, ze zitra je posledni den, kdy rano zahoukaji lode v pristavu ve Skagway, turisti naskacou do autobusu a znami i neznami ridici je privezou k nam na BBQ chicken, colslaw a husky puppies... tak je fakt asi na case se zacit loucit.. :)

A my jsme si tu rozlucku udelali po svem! Jak lip to tady ukoncit a oslavit nez vyletem! (tu firemni party, ktera kolem druhy rano naprosto ztratila uroven a ja odpracovala druhy den misto 8 hodin jednu.. nebudu zminovat :D :D)...

Tak jsme se cela parta rozhodli vydat na vylet.. Situace s autama se vyresila, protoze Olgasek pojistila Hedviku, takze se mohlo vyrazit dvema autama. Posadka c.1: Drew, Peta, Ja, Wrangler (ctyrnohy clovek) Posadka 2: Oli, Klarka, Misa, Lukas, Amanda.
Pro predstavu kam jsme se vydali..

                   

Vyrazili jsme od nas (na mape Carcross) na sever smer hlavni mesto Yukonu, Whitehorse. Tam jsme pokoupili posledni zasoby na cestu a vyrazili smer Haines Junction. Cestou by Drew tak hodny a, na moje prani, jsme zajeli do vesnicky Champagne :D Kdo by cekal bublinky a mimosu jako ja.. tak ma smulu :D Nasli jsme jen hrbitov, sochy ze starych poklic na auta a ceduli "no dogs allowed", tak se Wrangler zasklebil a jeli jsme zase dal :)

Haines Junction je maly mestecko, ve kterem se krizi dva hlavni tahy - Haines Highway, ktera vede na na jih do pristavu a Alaska Highway, ktera vede skrz zbytek statu. Uz odtud jsou videt krasny velky hory, ktery jsou zacatkem narodniho parku Kluane. My jsme pokracovali dal smerem Haines. Cestou jsme se na noc zastavili u krasneho Kathleen lake. Kemp uz byl od zacatku zari zavreny.. coz nakonec byla vyhoda, protoze jsme prespali ve vytopene spolecenske mistnosti :) 

Rano jsme si dali vydatnou snidani (kempovani ve stylu :D) a sli se jeste projit.. okoli je prekrasne..

A pak uz jsme se vydali po Haines Highway zpatku dolu k fjordum. Cesta byla prekrasna.. tolik barev najednou jsem snad jeste nevidela.. A cestou jsme potakli meduuuu, krasnyho hnedyho. A to jsme jeste nevedeli co nas ceka odpoledne :)

Kolem ctvrty jsme dorazili do Haines. Historie Haines je podobna jako Skagway.. Z male vesnice, kterou tvorila velka skupina "natives", Tlingitu, se behem par mesicu zlate horecky stalo triceti tisicove mesto, ktere slouzilo predevsim jako "zasobarna" zlatokopu. Postavenim zeleznice, ktera vedla ze Skagway na Yukon (pamatujete na muj vylet vlackem? :), se ale vetsina obyvatel presunula na sever a tim skoncila slavna era Haines. Mesto je to ale moc krasny a je o moooooc klidnejsi nez super-turisticky Skagway. Probehlo tu referendum, kde se mistni obyvatele dohodli, ze nechteji postavit turistiku mesta na obrich lodich, jako ve Skagway, takze si Haines ted uziva sveho klidu a rodinne atmosfery.

My si taky uzili.. 

Mala projizdka po okoli a za zatackou jsme najednou potkali grizlici s mladetem, jak basti rybu k veceri! :) Nebudu zminovat, ze KAZDY pruvodce a letak rika, ze grizzly s mladetem je nejnebezpecneji situace a hlavne v ZADNYM PRIPADE nevylejzejte z auta! :D Tak asi tak..

Ale nebudu delat hrdinu :D Zastavil u nas mistni "ranger" a hlidal nam zada :D 

A pak jsme si uzili hlavne cestu k domu, kde jsme prespavali.. Mistni Helicopter guy ma barak u Haines, kde nas nechal prepast.. Instrukce znely jasne.. Na 29 mili prejedte pres most a za mostem doleva a je to ten barak co ma na zahrade velky bily autobus (nevim co je s Aljaskou a odhozenejma autobusama kam se podivas :D)... Jenze jsme nejak zapomeli, ze se vracime za tmy.. v mlze a bez jakehokoliv verejneho osvetleni.. :) Tak jak to asi dopadlo? Ja uz jsem nevzdrzela bloudeni kolem bez jasneho planu a tak jsem se rozodla proste vystoupi a dojit se nekam zeptat :D Peta prohlasila, ze tady jsme ve statech, tady te muzou za vstup na cizi pozemek zastrelit :D :D Tak jsem sebrala odvahu a proste jsem sla (nechat se na Yukonu sezrat medvedem nebo se nechat zastrelit na Aljasce, oboji je alespon smrt s prihodou do ctveraku :D). Zaklepala jsem v cernocerny tme s celovkou na nejblizsi dum a pani se chudak lekhla a bala vic nez ja! A sla rychle za manzelem (ktery se dival v druhym pokoji na televizi), ze nekdo klepe.. Tak pri predstave, ze manzel jde pro pistoli jsem rychle zacla rikat "Hello, I am sorry..", aby slyseli, ze je to nezny divci hlas, kdo se k nim v noci vloupava :) No nic.. pani se vzpamatovala z infarktu a nakonec nam i poradila kam jet :) a byl tam i bily autobus :)

Tak jsme se ubytovali, parta dala mejdan (my jsme to s Oli zalomily a asi jsme dobre udelali, potom co jsem je rano videla :D :D)

A druhy den uz jsme si zase uzivali krasy Haines, vyhledy, orly belohlave, prochazky, snidanky a tak :)  A potom jsme se nalodili na lodicku, ktera nas pres Lynn Canal, coz je nejvetsi a nejhlubsi fjord v severni Americe, dovezla nahoru do meho milovaneho Skagway.. Cesta byla naaadherna... kazdy jsme si ji prozivali po svem... A ja si na tomhle vylete, diky mistnimu typickemu pocasi uvedomila zase jednu vec.. Rano byla ohromna mlha.. a tak si clovek jede a rika si "tady je to tak krasny.." A pak se behem par minut mlha rozestoupi... a najdenou vidis, ze kolem neni jen jezero a domy, ale prekrasne obrovske hory, ktere zaliva slunce.. A me to prislo krasne symbolicke.. Stejne zijeme i my.. nase strachy a obavy jsou tou mlhou, ktera jen skryva opravdovy zivot.. ktery tady je porad.. staci v nej jen verit, kdyz je skryty v mlze a uzivat si ho, kdyz sviti slunicko.. (to bych nebyla ja, abych do toho nevnesla trochu dramatu, ze? :) 

Ve Skagway jsme si dali jidlo, piti, pohledy, nakupy, prochazky, piva, kamarady a vyrazili zase nahoru, k nam na Yukon.. tam uz nas cekala jen tepla sprcha a studena postel :)

Vsimnete si ledovce!! :)

Posledni vylet sezony se povedl lip nez jsme cekali (nemit ocekavani je zarucena cesta k uspechu) a my se vsichni muzeme pomalu rozutect do ruznych koutu sveta.. Uvidime kam nas to koho zavede :)

Pusu vsem, necht jsme vsichni stastni..

J.

Je cas..

Ahoj parto.. 

tak jsem si myslela, ze uz koncim se sentimentalnima vzkazama, u kterych pulka breci a pulka si mysli, ze jsem se zblaznila.. :D Ale jeste ne.. jeste je potreba neco napsat.. A potom uz treba budu (konecne??) psat prakticke cestovatelske informace, ktery vam treba i k necemu budou :D (Ale jestli sem za mnou nekdy pojedete, tak si preci jen kupte pro jistotu pruvodce :D)

Ale asi takhle.. letenku mam, plany na zimu jsou (polo) jasny.. (polo, protoze nikdo vlastne NIKDY nevime co se stane...coz je krasny...), podzim je tu prenadherny (tolik odstinu zlute, zelene, cervene, oranzove a hnede jsem nevidela ani v MACu :D). A vse je tak nejak na ceste k tomu, ze tuhle sezonu zabalime a budeme se tesit co bude dal.. Chvili mi z toho bylo smutno.. ale pak jsem se rozhodla, ze se na to nebudu koukat jako na konec neceho krasnyho, na konec me yukonske cesty, ale jako na zacatek neco noveho, neceho, co zase urcite bude krasny a zabavny a prinese nove zazitky.. nove zacatky i konce :)

A jen bych chtela vlastne poslat vzkaz pro vsechny, kteri treba ted zrovna nemaji moc nadeje.. kteri jsou v situaci, ve ktery nechteji uplne byt, kteri jsou smutni, vztekli, zmateni, litostivi...

VSECHNO JE DOBRY... :) :)

Vim, ze to neni lehky... ale deje se to z nejakeho duvodu a ta situace je vlastne dokonala v tom, ze vam muze privest tam, kde jste ani nesnili, ze jednou budete.. :)

A nejsou to zase jenom moje "pozitivni kecy", jak by si mohl nekdo myslet :D Mam svuj zivotni pribeh jako argument!! :D

Jako ja.. byla jsem zmatena.. hodne zmatena.. nevedela jsem proc se mi urcity veci dejou, mela jsem praci, za kterou by tisice lidi skocilo z mostu (coz by jim moc nepomohlo :D), mela jsem naoko vsechno, co "by melo" zajistovat stastny zivot.. ale nemela jsem sebe.. nemela jsem vnitrni klid, netusila jsem kdo jsem, co chci, kam smeruju.. vedela jsem, ze mam vsechny predpoklady k tomu byt stastna, jen jsem nevedela jak se to vlastne dela.. a co to vlastne je.. A pak se veci najednou stanou.. prijdou sami.. Najednou sedim jednoho dne v praci (o ktery jsem vzdycky snila, za skvely penize, s "velkou prestizi", v kreativnim prostredi, se skvelyma prilezitostma do budoucna..) a jsem nestastna.. Jsem nestastna.. a pak "z niceho nic" prijde pak Chladek (zdravim a po 1000x dekuji :) a rekne vam, "Jani, vy potrebujete odjet na Yukon" A vy na to.. "Co? Kde je Yukon?" :D (ta dvojka ze zemepisu u maturity byla opravnena :D) A potom.. skoro o rok pozdeji.. sedite na Yukonu, a pisete do sveta vase nejniternejsi pocity, ktery ale potrebujete rict a osobne byste na to mozna nesebrali odvahu.. A vsechno je tak, jak ma byt..

A s tim souvisi muj dalsi pribeh, ktery chci napsat a mozna si 3/4 z vas bude myslet, ze jsem se zblaznila :D ale vim, ze nekdo z vas se v tom najde...

Udelala jsem to.. rozhodla jsem se.. rozhodla jsem se, ze si splnim svuj sen a poslechnu svoje vnitrni volani (divociny?:) ) a odjedu na cesty.. Nekdo se divil, vetsina me podporila.. Potom kvuli tomu skoncilo neco krasnyho, co jsem verila, ze bude naporad.. a zaclo to.. "To je jasny.. tam si nekoho najdes" "Jenom pockej, ty tam s nekym skoncis a uz se nevratis" "Bacha na busdrivery..." atd.. A vite co? Ja jsem tomu uverila.. Slysela jsem to tak casto a z tolika mist, ze jsem tomu sama zacala verit.. Ale muj vnitrni hlas mi rikal, ze jedu na Yukon za sebe.. za sebou.. A tak jsem si tady prozila dokonaly leto (kdo ctete pravidelne blog, nema cenu se rozepisovat, vy vite :).. Ale najednou to prislo.. ! Najednou (a ted asi vetsina co nechapali muj predesly post na blogu pochopi..) mi doslo, ze je konec leta a ja HO nepotkala!!!! :D A ted se nad tim smeju, kdyz to pisu.. Ale jednou tenhle blog pisu uprimne, tak budu uprimna i tady.. brecela jsem.. brecela jsem kvuli tomu, ze jsem mela pocit, ze jsem "zklamala".. Vzdyt to prece vsichni rikali, ze ho tady potkam.. a kde teda je? Tak ja jsem to asi (zase?) posrala... A vycitky - to jsem tak spatna? "Tys zase zavahala.." Tak.. a tak jsem par dni byla mimo.. az mi to DOSLO!!!!

Ne.. jeste jsem "ho" nepotkala.. ale ja tady potkala SEBE.. 

A neni nic cennejsiho.. A byla to narocna cesta.. a stala hodne mejdanu, proplakanejch noci, radostnejch chvil, usili, vzteku, smichu, sdileni.. ale je to ta jedina cesta, ktera dava smysl.. A opet a znovu dekuji vam vsem, kteri jste na tyhle ceste se mnou a hlavne tem, kteri ve me bezmezne veri, ikdyz moje vlastni vira ve me nekdy na vterinu pokulha :D

A jake z vase pribehu plyne ponauceni pancelko? :D (na tom americkym pocitaci bez hacku a carek to vypada divne :D)

Ze ve vas verim.. a ze pokud jste zmateni (a je mi JEDNO jestli vam je 20 nebo 70), tak mate veskerou moji podporu v tom, zit VAS zivot.. a vim, ze nekdy ty rozhodnuti jsou bolestivy.. nekdy jsou tak velky, ze si ani nedokazete predstavit, ze byste to nekdy mohli udelat.. ale prosim, verte mi.. a hlavne verte sami sobe... a jsem sama dukazem toho, ze pokud jste na spravny ceste, tak to proste VITE!! A pokud vahate.. tak na ni nejste.. a vite to moc dobre, jen se bojite si to priznat... Takze ja verejne priznavam.. ano, ohromne se tesim a raduju z toho, az potkam muze sveho zivota :), ale rohodne kvuli tomu neslevim NIC z toho co dela me mnou.. a vim, ze az to ma byt, tak to bude.. a do ty doby to poustim a vim, ze je vsechno "pripraveny" tak, ze ani jeden nebudeme pochybovat... :) A stejne tak si plnte vy sve sny.. nikdy neni pozde.. je skoda kazdeho dny, kdy nejste sami sebou.. A to, ze jste sami sebou poznate jednoduse.. je to ten hlas co k vam mluvi pred usnutim.. a ten co je s vami hned po probuzeni (predtim nez se kouknete na telefon a zkontrolutete maily! :D).. a ten co je s vami porad, ale nekdy se ho tak moc snazime neslyset, ze se nam to skoro povede.. Ale nikdy ne uplne :) nastesti..

Miluji nas.. necht jsme vsichni stastniiii.... 

Namaste, J.

A tak to proste pustis...

Ahoj parto...

Styskalo se vam? :) Jsem nejak pozadu... ale vysvetlim proc... bylo toho HODNE..

Jo a uz jsem se nadobro musela rozloucit s mym statecnym pocitacem, ktery to vydrzel skoro do konce sezony.. ale uz se rozhodl oddelit svou obrazovku od zbytku sveho tela, takze je navzdy ztracen... timto vyhlasuji sbirku na novy pocitac :D :D Mezitim si pujcim co se da, abych vas mohla informovat..

Tak kde zacit.. JO, uz VIM :D Posledni zapisky byly z Dawson City... tak vite co se stalo?? :D Zapomela jsem napsat, ze nad barem je cedule, ze ztrata palce je pod pokutou 500 dolaru. Tak minuly tyden prisel nejaky typek na bar, ze si da znamy Sourtoe coctail.. Dal si panaka, na bar dal 500 dolaru a ten prst spolknul!!! :D :D chachaaaa... ulet! Takze ted je slavnej a "muj" palec z Dawsonu je taky navzdy ztracen. Nebo alespon ja uz bych ho podruhy videt nechtela :D Jo a byl to posledni prst, ktery meli. Takze ted se ceka na darce, aby mohli zase delat zazracny kokteily.. Asi ani nebudu zminovat, ze prozatim nahrazuji palec medvedim prirozenim.. :D :D Uf.. jesteze jsem do toho Dawsonu stihla dojet vcas.

No a od Dawsonu uplynulo dalsich 14 dni.. je sileny jak to leti.. Ve zkratce - zamilovat, odmilovat, zamilovat, odmilovat, zamilovat, odmilovat, UZ NEMUZUUUU :D (kdo poznal, ma bod). Stalo se toho hodne, vetsina nema cenu zverejnovat nebo se k tomu ani vracet :D Dopadlo to tak, ze jsem mela takovy mensi kolaps.. Bylo toho na me proste moc a nejak jsem se z toho nedokazala dostat.. Nastesti mam okolo sebe lidi (at pritomne nebo nepritomne), kteri ve me veri, ikdyz se sypu :D A tak je zase vsechno dobry.. Yukonsky slunce zase sviti, ikdyz uz trochu prituhuje :)

Zlomove okamziky techto 14 dnu:

BBQ a mejdan dole ve Skagway u Hanicky a Bruce.. Raj na zemi...Piva...Jidlo... Tanec... Kocovina... Jo a taky legracni setkani kluka z Aljasky, co zije v Kunraticich a holky z Petrovic, co zije na Yukonu. Aneb zdravime vsechny Chladkovi a pusu nadherne Adelce!!! :D :D

Je krasny mit okolo sebe ciste duse...

A potom dalsi zlom.. Odjel Denique.. Ma spriznena duse.. Ale je to dobre.. byli jsme si tak blizci az jsme skoro zapomeli sami na sebe :) Takze je pryc a ja si to uzivam.. a za mesic ho zase uvidim!! (k zimnim planum pozdeji :)

A potom prisel muj "breakdown".. Aneb.. kdyz obsluhujete lidi a brecite u toho, tak to neni uplne dobra vizitka :D :D A tak se stalo, ze jsem dostala o den volna navic a to me zachranilo.. Protoze mi konecne zase jednou doslo, ze kdyz s necim nemuzes neco udelat, tak jediny co musis, je to proste pustit.. Nechat to byt a verit, ze je o tebe postarano.. A tak jsem to pustila.. a zacly se zase dit zazraky ("staci si dovolit byt stastni..").

A ani nevim jak.. najednou jsem byla rano v Carcrossu a nasedala na vlak, ktery jede skrz Yukon na Aljasku dolu do Skagway.. byl to posledni vlak sezony.. a nejhezci den sezony.. Ani to neumim moc popsat slovy.. Ano, brecela jsem. Ale stestim!!! :) Je to neuveritelna trasa.. vede prirodou, kam se jinak nez timhle vlakem dostat neda. Je to jedna z nejkrasnejsich uzkokolejek sveta. Byla vybudovana v dobe zlate horecky, aby se zlatokopove (a zlatokopky!!) snadneji dostavali na Klondike. Postavili ji za neuveritelny dva roky.. ale i tak nez ji dostaveli, byla zlata horecna na Klondike river skoro u konce a tak vlastne nikdy neslouzila pro svuj prvotni ucel.. Dneska je to "jen" turisticka atrakce, ale nic to neubira na jeji krase..

Cestovat vzdy ve stylu :D :D

Podzim je tady taaaaak nadherny...

A potom zase krasny vikend u Hanicky, vecer do Red Onion (jeden z nejstarsich a nejznamejsich nevestincu z dob Golden rush) na skvelou muziku (kdyz se podivate po dvou nealkoholickych pivech kolem sebe, tak zjistite, ze se toho od dob nevestince zas tolik nezmenilo :D :D)!! A v sobotu zase domu na Yukon.. diky bohu za lidi, kteri vas svezou cestou na nakupy do WH :D

Jo a vlastne jsem vam zapomela rict jednu z nejpodstatnejsich veci, ktera asi nejvic prispela k me krizi.. Rozbilo se nam staff auto.. a dalsi dve co tady jsou nemaji pojisteni... takze neni cim jezdit.. Coz se muze zdat jako zadny velky problem.. Ale az v tu chvili si uvedomite, ze jste fakt docela v divocine.. :D :D a kdyz uz 14 dni nemuzete pro jidlo, nemuzete do mesta, nemuzete vlastne nikam, protoze vzdalenosti jsou tady spis ve stovkach km.. tak vam dojde, do ceho jste se to vlastne pustili :D A pak si tim projdete, nejaky odvoz se nakonec najde a vam dojde, ze opravdu zijete svuj vlastni sen.. A vsechno je krasnejsi nez jste si kdy dovolili predstavit :)

A stejne tak hladce prichazi vsechno kolem.. Nema cenu se tolik rozepisovat jak jsem k tomu dosla.. ale MAM PLAN NA ZIMUUUU!! :D Je to ulet.. ale to vas asi neprekvapuje :D :D Takze prvniho rijna zvedam kotvy... a odletam z Whitehorse do San Francisca :D Tam se musim nejak dostat do Santa Cruz (to jeste netusim jak, ale ono to zase nejak dopadne :D) a taaaaaaaam... trantadadaaaaaaaaa... jednu na tydeni Hula Hoop festival!!!!! JUCHUUUUUU!!!! 5 dni obrucovani, jogy, hudby, vege jidla, tibetskych chramu, relaxu, masazi.. no proste ZAZRAK... To je tak, kdyz se vam plni sny, ktery jste ani netusili, ze mate :) A potom zpatky do Frisca..a huraaaa za Deniquem do Halifaxu.. A vychodni pobrezi tes se :D A kdo se divi, tak ano.. vzdalenejsi dva konce Kanady nez Yukon a Halifax fakt neexistuji :D :D JUPIIIIIIIII!!!!

Tak parto asi takhle... chtela jsem tomu dat nejakou hloubku, protoze tehle 14 dni jsem si zase prosla krasnou ocistou.. ale vlastne to asi ani neni potreba.. vsechno je dobry a jediny co musime je to pustit.. Takze ja to poustim, uzivam si svych poslednich 28 dni na Yukonu pro tuhle sezonu a ohromne se tesim co vsechno me zase ceka.. S laskou a pokorou.. miluji nas..

Tak ahoooj!

Jo a gratulace fesakovi z Nymburka za bronz na MS!! Dobre vyyyy!

Jo a gratulace Marusakovi a Betce k zasnubam a svatbe!!

Jo a videla jsem POLARNI ZARIIIIIIIII!!!!!!!!!!!! To uz se VUBEC neda popsat slovy.. magicke chvile..

Necht jsme stastni, J.

Jo a mamka prohlasila, ze jestli tady budu pristi rok, tak za mnou prileti, I SAMA!! Timto to ja prohlasuji verejne a tim se to stava zavazne!! :D love you!