Klaním se a děkuji..

A najednou to tak přijde.. samo, jakoby se nic nedělo.. najednou je zase 13. srpen a mě zalije pocit radosti a pokory...

13. pro mě byla vždy magická a šťastná...

A najednou se to fiktivní číslo mého věku stává realitou.. a tady na Yukonu si to uvědomuji čím dál více.. 28.. co 28?

Dvacet osm let.. realných, prožitých let, den po dni, hodinu po hodině.. není to číslo.. je to životní příběh.. je to životní cesta, která mě dovedla k tomu, že před dvaceti osmi lety (v tuhle dobu mamka asi jela zrovna tramvají do nemocnice..) jsem přišla prožít jeden z životů tady na Zemi :D A teď sedím tady, na Yukonu, který je zalitý sluncem (takovéhle léto prý nepamatují roky..), jsem šťastná, krásná a žiju svůj sen.. A proto bych se s pokorou chtěla poklonit všem, kteří mi pomohli být tou, kterou jsem :)

Tímto veřejně děkuji a hluboce se skláním před mamuškou, která mě sem přivedla.. Nesmírně si toho vážím a děkuji za každý tvůj nádech a výdech. A stejně tak za to, že táta je můj táta a ikdyž ho někdo vidí jako Hrdinu, pro mě to vždycky bude můj milovaný táta :)

A Elvisovi.. za to, že ikdyž jsme měli rozdílný cesty, život přinesl události, který nás spojily a už nikdy nerozpojí.. Love you so much.. Mišákovi za to, že pečuje o své holky a Dorisce za to, že je tady a dělá svět čistější..

Babičkám a dědům.. za to, že jsou moudrou oporou a radostí a nesmírnou podporou v každé situaci..

Za celou rodinu, která při mě stojí.. a ano, za rodinu pokládám vlastně všechny co si teď tohle čtete a je mi jasný, že vám tečou slzy :D :D Protože mě taky..

Za přátele, kamarády, přítele, blízké i vzdálené...

Klaním se před vašemi životními cestami a každý den děkuji za to, že jsme šli a jdeme vedle sebe..

Konec sentimentu, MEJDAAAAAN!! Rozhodně budu dnes tančit se sklenkou v ruce a vzpomínat na vás.. Miluju vás i sebe z celého srdce.. Necht jsme všichni šťastni...

nany