Je čas..

Moji milí, milovaní...

Tak už je čas... je čas pomalu dopsat tuhle kapitolu.

Slzy smutku střídají slzy radosti.. Prosím neberte si osobně to, že se mi odtud vlastně nechce.. Víte, že žiji tady a teď a šťastná.. A právě proto stejně tak vím, že jakmile přistanu příští středu u Václava, tak budu šťastná s Vámi..

To co teď mám je hlavně víra.. Ve splněné sny, v nové kapitoly, v zachráněné životy, v radost, změnu, zmatek i harmonii..

A vím, že mě/nás.. čekají další kapitoly příběhu, který si píšeme každý sám..

A tak se tak stalo, že jsem ze všech těch změn, radosti, smutku, změny.. vytvořila kampaň. Abych objasnila některé otázky, které mi kolem toho chodí a bylo vše lépe srozumitelné..

Projekt je na stránkách "Indiegogo". Jsou to internetové stránky, kde lidi pošlou svůj projekt, stejně tak jako sem posílám svoje povídání. Vysvětlí o co jde (třeba vývoj nového produktu, natočení desky, zaplacení školného...) a napíšou kolik peněz potřebují, aby to mohli uskutečnit. A potom požádají lidi, kterým se jejich kampaň líbí, aby jim přispěli. Zároveň ti co přispějou něco dostanou (daný produkt, cd, dopis...) podle hodnoty, kterou kampani darovali.

A takhle se buď vybere nebo nevybere na uskutečnění celého projektu..

A tak jsem se já, holka bláznivá, odvážila spustit vlastní projekt..

Žádám o peníze, abych se mohla vrátit na léto zpátky na Yukon. Sami asi víte, jak moc to pro mě znamenalo a jaký vliv to má na můj nynější život (a život většiny kolem, ať už si myslí, že jsem blázen nebo se se mnou radují :D :D). A protože jste jistě zaznamenali mou novou vášeň pro Hula Hoop, chci tohle spojit.
Už nechci "jen jet na Yukon", pro svoje vlastní dobro.. Sama jsem na vlastní kůži zažila, jak je důležitá pomoc a podpora blízkých (i vzdálených) a tak chci dělat něco víc, něco co má smysl..

Pokud vyberu peníze na letenku, auto, kameru a obruče, tak budu nejen na Yukonu  pracovat, ale hlavně dělat ve spojení s místníma centrama workshopy, pro lidi, kteří trpí depresemi, panickými atakami nebo prošli jinými životními traumaty, protože silně věřím, že Hula Hoop jako druh cvičení i meditace může ohromně pomoci.

A tak tímto žádám Vás, své nejbližší o pomoc.. JSME JEDNA PARTA!! :) A jsem Vesmírně vděčná za každý dolar, který se mi rozhodnete poslat.. Děkuji, děkuji, děkuji a smekám před Vámi..

Funguje to tak, že kliknete na odkaz, tam se zobrazí má kampaň a vpravo si vyberete kolik chcete přispět a co za to chcete.. (můžete přispět i jinou, jakoukoliv částku, která tam uvedená není a taky si nemusíte vybírat nic a jen přispět :)

http://igg.me/at/circle-movement/x/5975129


A pak už jste součástí celého projektu a slibuji, že Vás to bude o to víc bavit chodit koukat kolik přibylo.. :D :D

Za týden jsem doma děcka, tak můžeme oslavovat společně.. Prosím nestyďte se poslat i malinko, nebo o tom říct kamarádům, spolupracovníkům, známým.. Když mi každý z nich pošle "jedno pivo nebo kafe", tak to dáme!! :)

Děkuji, Love you!!
Nany

Ironie života..

Cože jsem to psala v minulym příspěvku??

"Tak se opět hlásím z cest.. Někdy mám pocit, že už bych měla zase vyrazit.. že se toho tady moc neděje a neni tolik o čem psát :)
Ale vím, že všechno má svůj čas a cesty zase přijdou.."

Ehm.. :D :D Týden se s týdnem sešel a já mám další překvapení v rukávu :D Ale předpokládám, že to už nikoho ani nepřekvapuje.. takže kdo ještě neslyšel..

JEDU DOMU!!

Cože?? Tak ještě jednou...

JEDU DOMU!!

:D :D Samotnou mě to překvapuje.. Ale je to tak..

Většina asi víte.. tatínek nás všechny pěkně vyděsil.. nechci to tady zbytečně dramatizovat, ale zprávy co se mi dostaly sem za oceán nevypadly zrovna nejlíp (a to je mi úplně jasný, že mi to servírovali v jemnější formě, abych tady moc nevyšilovala.. :D)

Ale to se moc nepovedlo.. stejně jsem vyšilovala, do toho jsme se s Bročkem rozhodli jit každý jinou cestou (ale oba jsme to museli uznat a vše nakonec v dobrém.. takže ne, že mu plivnete do pití, kdyby přijel na svatbu :D :D), neměla jsem na zaplacení nájmu a prostě tak..

Po pár histerických dnech, skypech, telefonátech.. jsem se naprosto svobodně a s čistým svědomím rozhodla, že je čas.. :) Ještě před pár týdny jsem si pořád tak nějak neuměla představit, že bych se ještě někdy vrátila (víte sami, jak jsem tady šťastná, pro některé "až moc" ;).. a najednou ze prostě věci stanou, nemoci přihodí, cesty rozdělí.. a je čas. Není potřeba něco tlačit.. (aneb - když se tlačí na prd, je z toho hovno :D :D :D)

Takže situace je následující.. Zařizuji, organizuji, rušim, balim.. a 19. února jsem doma.

A těšííííím se na Vás!! Situace je taková, že stále čekám na možná viza na Yukon zase na léto... takže buď zůstávám do konce dubna, nebo dýl.. (nebo si možná střihnu nějaký výlet ještě mezi tím :D :D vždyť mě znáte..)

Myslim, že Vám tu ještě kolem samotného odjezdu napíšu pár srdceryvných řádků, abych Vás všechny ještě naposledy rozplkala, ale to si necháme zase na příště :D

Takže Dýně, Vagón, Lehká Hlava, Lokál.. (teď jsem se trošku zarazila, že se veškeré mé společenské aktivity točí kolem hospod!?!! :D :D) Welcome Home .. :D

Miluji nás..

J.

PS: "Nechť jsme všechny bytosti šťastny.. tady i tam.."